neděle 8. března 2015

Článek první - Amandiny pokroky (?) za týden 2-8.3.2015

Ahojky,

ano, nejspíš budu nazývat svoje články takhle chytře. Z názvu je vydedukovatelné že budu mluvit o tom co pěkného jsem celý týden dělala. A jak se znám tak i o spoustě jiných jiných věcí, které bych tu ve svém zájmu zmiňovat neměla. No, uvidíte.




Co se týká váhy, ta se ta ten týden nepohnula, což je dobrá i špatná zpráva. Už mě štve jak mě každý utěšuje že svaly jsou těžší než tuk. Chci vidět změny a nechat se jimi motivovat.
Začátek týdne úplně vynechám, protože ten jsem totálně zazdila a jediná pozitivní změna je spíš v osobním životě kdy jsem konečně vyřešila situaci se svojí prací, kde furt rušili směny. Napsala jsem si na další a jen co se mi z ní ozvali a pozvali si mě na pondělek, napsali i ze současné že se tam už může zas chodit. Typický případ Murphyho zákonů. Jak to případně vyřeším coby studentka s daněmi netuším a celkem mě to štve. Pondělí jsem zkazila i co do jídla, ale aspoň úterní hodnoty maker vyšly. Jakž takž. Už jsem přišla na to jak naplnit hodnoty vlákniny, ale průser jsou bílkoviny, kterejch do sebe narvu maximálně 80 gramů, což by vycházelo kdybych se celej den nepohnula, ale při evidování činností to jaksi nestačí. A za činnosti považují kalorické tabulky i cestu do školy a ze školy. Cpát do sebe denně krabičku tvarohu se nechce ani mně ani rodinné peněžence. O spolehlivém naplnění sacharidů a tuků netřeba zmiňovat. Později sem plánuju dávat i vyscreenovaný hodnoty z Kalorických tabulek a Runtastic, ale pořád ještě jaksi píšu jen takový úvodní rekapitulace.

Cake

Středa byla skvělá. Večer jsem se konečně dostala k běhání a poté co jsem posledně dala svou starou asi tříkilometrovou trasu bez jediné pauzy jsem usoudila že si zaslouží prodloužit. Hledat nové běhací trasy je horor, pokud mají mít nějaký smysl a já neobíhat svůj rodný zapadákov tam a zpátky furt dokola. Paradoxně bych dokázala vymyslet krásně dlouhou trasu pro období asi za čtvrt roku kdy bude počasí i má kondice zas úplně jinde, ale teď v tý tmě vážně nemám zájem lítat trasy který jsem jezdila na kole. Nakonec jsem ale objevila jednu krásnou, víc jak čtyřkilometrovou. Aneb když běháte trasy které jste dřív jezdily busem na základku. Už už jsem se těšila co na tuhle změnu řekne můj milovaný Runtastic, ale hle, v půlce trasy zvědavě mrknu na mobil a zjistím že na to neříká vůbec nic. Prostě odpočítával jen čas a na evidování trasy a rychlosti i přes zapnutou GPS kašlal. Opět jsem tedy musela doma hrabat v Mapách. A to bych se zrovna tímhle výsledkem mohla pochlubit. Aspoň s připomenutím že jsem svým způsobem začátečník. Doma sem chvíli pajdala a opět musela využít informací své online trenérky Andie. Sice se před běháním jakž takž protahuju, ale něco mě bolí ustavičně.

eirink

Za čtvrtek se taky můžu pochválit. Znamenal totiž tradiční hodinu v bazénu. Permanentka je zřejmě jedna z mých nejlepších investicí, mám ji až do června, pravidelně na čtvrteční večer. Častěji bych to jednak neuplatila a jednak nestíhala, zvlášť až se zas vrátím do práce a budu tam většinu týdne, což bude už od úterka. Jak jsem říkala, co do fitness života bude hůř, ale prachy potřebuju. Vlastně mi zbydou jen úterky kdy mám odpoledku, čvtrteční bazén a víkendové večery. Běhat třikrát týdne ale nebude nic novýho, teď jsem na tom stejně a to ani nic nedělám. Ale aspoň mám tu možnost a vesměs i chci, jen to vždy něco překazí. V den kdy plavu nicméně neběhám, byť spíš kvůli debilní rodince která se bojí mého zhroucení, než kvůli sobě, zvládala bych to časově i fyzicky, možná jen s extra náloží kofeinu. Měla bych ho pít míň. Ale kafe na probuzení a před každou aktivitou je bohužel nutnost. Další pak piju když přijdu do práce, ale spíš na koncentraci a proti hladu. Doufám, že v práci zas zhubnu, protože tam není čas jíst, najím se cestou tam a pak o pauze a až večer doma. Mít plnou kabelku jídla se mi fakt nechce, takže se většinou odbývám. Ne, nekrabičkuju, a pokud ano, jedině snídaně do metra, pokud nestíhám. Ať žije mé pojetí zdravého životního stylu. Ne, nemám se moc čím chlubit. Nicméně zpět k tomu plavání. Tam mám za hodinu obvyklé tempo minimálně čtyřiceti krátkých bazénů. Nicméně mě to tam štve. Předplatila jsem si totiž večery od osmi ve víře že nepotkám žádné uvřeštěné a hlavně cákající děcko. Tahle víra se ukázala správná, nicméně o to víc se to tam hemží rádoby profíky, který si libují v cákání při kraulu. Pozabíjela bych je všechny do jednoho. Sice je mi už fuk jestli mi zničí mejkap, který si sice nesundávám, ale jen proto že už ho mám od rána ze školy, ale když bazén připomíná rozbouřený moře, fakt se v něm debilně plave. Cestou z bazénu jsem pak v Albertu slintala nad proteinovými tyčinkami a nadávala na jejich drahotu a nakonec koupila tvaroh a opět šťastně naplnila makra. Doporučuju s medem a oříšky.



Pátek. Jaksi průměrný den. Ráno jsem vyzkoušela zbytek tvarohu nacpat do pravidelné ovesné kaše. Lidi, kteří to tak jí musí bejt divný. Bylo to zvláštně nakyslý a pokud jsem nechtěla přidávat kilo třtinovýho cukru nebo medu, musela jsem to do sebe nacpat polokyselý. Moc tomu nepomohlo ani přidání umělýho sladidla, poté co jsem se v půlce kaše naštvala. Začalo to být chemicky kyselý. Moc mě to tedy nenadchlo. Fajn den to byl i proto, že byl nejen pátek, ale dokonce o hodinu kratší vyučování. Aneb jak málo stačí k lidské radosti. Kdybych tu hodinu navíc mohla bejt v práci, byl by ještě hezčí. Večer jsem chtěla jít běhat ale zabránil mi v tom beznadějně vybitej mobil, s nímž si během mého odpoledního spánku (odkoukáno od školkařů u nichž mívám praxi - nebo že by těmi čtyřmi hodinami spánku v noci?) hrála moje pitomá matka, závislá na nějaké hře, kterou jsem tam stáhla. Když jsem se tedy vyvztekala, pustila jsem si po dlouhý době místo cvičení výzev Blogilates a odrovnala si aspoň špeky na břiše, protože nějak jsem vykompenzovat to obědo-svačení u Pretty little liars musela. Svý břicho zrovna moc nemusím. Cvičím na něj snad dva roky a furt nevypadá jako u všech těch holek na Instagramu, ačkoli se už dávno nepodobá pokročilýmu stádiu těhotenství, jak jsem ho označovala ze začátku. K naštvání.

Crunches & Fitness Fashion

Sobota. Dá se říct nejúspěšnější den. Probudila jsem se s myšlenkou že půjdu běhat už i ráno. Pro představu, mé víkendové ráno znamená minimálně půl jedenáctý. Nakonec jsem si uvařila kašičku bez tvarohu, ovšem s mákem a kafe v němž bylo víc mlíka než kofeinu a pustila po ještě delší době Jillianin kickbox. Pořád jsem se nerozhodla jestli ho miluju nebo nenávidím. Samotnej kickbox je skvělej, jeden čas jsem na něm ujížděla (v souvislosti s čtením Vampýrské akademie), ale Jillian... můžete milovat nebo nenávidět. Nebo obojí. Odpoledne jsem se vydala na výpravu za potravou. Naštěstí se obešla bez mých milovaných oříšků v čokoládě a nakoupila jsem zásobu tvarohů a další dobroty do kaše. Hned druhý den jsem jimi musela obohatit svůj Instagram. Překvapivě mě baví si s tím zdobením hrát, aranžovat to tam a nacvakat tisíc stejnejch fotek abych z nich vybrala jednu a ostatní mazala. Stejně je to ale jen pro efekt, jen co docvakám z kaše udělám odpornej slepenej zamíchanej mišmaš a spokojeně dlabu. Jen co jsem se vrátila z nákupu jsem konečně uskutečnila ono běhání, natěšená jako dítě. Opět moje nová trasa, tentokrát dokonce s fungujícím Runtastic, takže jsem se opět mohla kochat výsledky. Začínají se mi čím dál víc líbit. Možná jen zkrátit tu pauzu. Do konce měsíce bych se chtěla dostat na deset kilometrů za hodinu. Rychlostně, co do trasy nejsem sebevrah. Nic nejde ze dne na den. Večer jsem strávila u Pirátů z Karibiku. Pravděpodobně jsem poslední kdo je doteď ještě neviděl. Miluju Jacka, má úžasný hlášky!



Neděle. Opět jsem si pustila Piráty a zjistila že jako u všeho se mi nejvíc líbil první díl, zatímco ty ostatní šly čím dál víc do háje. Přesto jsem se ale dobře bavila a papala víc než je zdrávo, což se mi nepodařilo vyrovnat ani běháním, k němuž jsem se skoro až musela nutit, unavenější víc než obvykle.  Navíc se mi opět zbláznilo Runtastic, které sice hodnoty ukazovalo, ale naprosto nesmyslné, kdy délku mé trasy i rychlost vynásobilo přibližně čtyřmi. Nevidět výsledky je demotivující. Nechápu jak mě to mohlo dřív bez toho bavit. Přesto a tím spíš považuju za duševní pokrok že jsem se k němu dokopala i s vědomím že je zbytečné, prostě jen proto, že jsem na to zvyklá a mám ho ráda. Dřív jsem totiž takovéhle dny vzdávala a využila je k vyžrání lednice. Na mou schopnost se chválit za chyby si ale zvyknete xD Keep optimism, hledejme na všem kladné stránky ;-)

Untitled | via Tumblr

1 komentář:

  1. Amando, jsi na tom tak milionkrát lépe než já :D na váhu radši nelezu, ledničku vyžírám neustále. Jediný pohyb je cesta buď do školy a doma k ledničce - vážně. Nesmíš na to tolik tlačit a musíš si to užívat :)

    OdpovědětVymazat